Měli bychom se přizpůsobovat jiným kulturám?

Měli bychom se přizpůsobovat jiným kulturám?

Jednou z věcí, které nám přinesla globalizace, je i zjednodušení cestování. To ale také znamená, že k nám přichází i lidé z různých konců světa, kde mají jiné hodnoty, zvyky a tradice. A je jasné, že je mnohdy budou chtít dodržovat i u nás, zvláště pokud jsou pro ně důležité, především z kulturního hlediska. Znamená to ale, že bychom se jim měli přizpůsobovat, i když jejich zvyky jdou přímo proti našim zvyklostem a kultuře?

 

 

To je otázka, která pálí mnoho lidí, a to nejen odborníků, ale i tÄ›ch běžných. PÅ™eci jen, my lidé jsme vÅ¡ichni alespoň ÄásteÄnÄ› xenofobní, a máme tedy strach z nÄ›Äeho nového. Je to nÄ›co, co nám kdysi umožnilo pÅ™ežít, neboÅ¥ nás to nabádalo k opatrnosti a nedůvěře. Dnes bychom se vÅ¡ak mÄ›li dokázat pÅ™es to pÅ™enést. Do jaké míry ale? To je otázka, která nás může trápit.

 

V první Å™adÄ› se musíme zaměřit na to, zda ony zvyky nÄ›komu ubližují, aÅ¥ už lidem Äi zvířatům. Tím nemusí být jen obÄ›tování panen Äi rituální podÅ™ezávání, ale také další vÄ›ci, například propichování nosů Äi jiných Äástí tÄ›la zvířat a vkládání kroužků nebo jiných ozdob, nucení do jim nepÅ™irozených Äinností a podobnÄ›. Protože žádný zvyk ani tradice by nemÄ›li způsobovat nikomu jinému bolest ani stres.

 

 

Dále je nutné, aby se vÅ¡ichni úÄastníci tÄ›chto tradic úÄastnili dobrovolnÄ›, nikoliv pod nátlakem, aÅ¥ už od rodiny Äi prostÄ› proto, že jim to pÅ™ikazuje náboženství. To ale neplatí jen pro islám, ale také například pro kÅ™esÅ¥anství. I ono by totiž mÄ›lo být poměřováno stejným metrem, bez ohledu na to, jak moc je u nás zakoÅ™enÄ›né.

 

Typickým příkladem zvyku, který u nás považujeme za normální, avÅ¡ak jinde jej odsuzují, je tradiÄní velikonoÄní pomlázka. A je otázkou, zda bychom ji pÅ™eci jen nemÄ›li pÅ™ehodnotit. Jak se říká, nejprve je potÅ™eba si zamést pÅ™ed vlastním prahem, a teprve potom můžeme kritizovat ostatní.